Konec hydropneumatického pérování Citroën

Konstruktéři od pradávna snili o slučování ohně stability s vodou plavného komfortu. Paul Magès, zaměstnaný od roku 1925 u Citroënu, díky absenci technického vzdělání nevěděl, že tento rozpor nelze řešit, takže ho vyřešil. Už za války, během vývoje netradičního pérování modelu 2CV, experimentoval s kompresí plynu hermeticky uzavřeného ve společné komoře s kapalinou, oddělené pružnou membránou. Základní myšlenkou je využití rozdílu stlačitelnosti obou médií. Snadno komprimovatelný plyn pruží účinek, zatímco kapalina s neměnným objemem přenáší tlakové vlny a bleskurychle reguluje odpružení. Centrální čerpadlo, spojené s motorem, stlačuje hydraulickou kapalinu, která je rozváděna k pružicím jednotkám a k ostatním spotřebičům. Tento zdánlivě nelogický princip se ukázal skvěle funkčním a po vychytání počátečních much (největším trablem byla, kromě živnotnosti koulí, především těsnost) i spolehlivým. (více v čísle 19/15)