Solný důl Sigmundshall

Sjíždíme stále hlouběji ke středu Země a naše fantazie pracuje na plné obrátky: takhle nějak si představujeme smažení v pekle. Nad námi se klenou stovky tun materiálu, světlomety osvítí jenom několik metrů chodby vpředu, kousek za námi se červená zadní světla ztrácejí ve tmě - působí to velmi depresivně až klaustrofobicky. Nejhorší je ale nesnesitelné horko, geograficky se totiž nacházíme na nejžhavějším místě v Německu. Karoserie doprovodného vozu Mercedes-Benz Vito je rozpálená na 52 °C, nedá se jí ani dotknout. Okolní stěny mají dokonce 55 °C, vedro z nich doslova sálá. Dvojkabina pick-upu Mitsubishi L200 je jediným místem, kde se tamní dělníci občas mohou ochladit. Chladnička umístěná na zadních místech temperuje vnitřní prostor na vcelku příjemných 30 °C. Klasická automobilová klimatizace v těchto podmínkách ztrácí účinnost, především ale dlouho nevydrží. Všudypřítomná sůl a draslík ve spojení s vlhkostí na výměníku tepla a kondezátoru totiž hliníkové části rozežerou během několika měsíců. Nacházíme se v dole Sigmundshall, nejhlubším solivaru Německa, 1460 metrů pod hladinou moře. Na žádném místě v Evropě nenajdete automobily tak hluboko pod zemským povrchem jako právě… (více v čísle 22/12)