Historie: ruský GAZ 13 Čajka pro sedm

„Tak dlouho se obyvatelé města Gorkého obdivovali elegantnímu letu racků nad hladinou Volhy, až se rozhodli po nich pojmenovat svůj nový automobil,“ básnil prospekt Avtoexportu, určený potencionálním zahraničním zákazníkům. Ve své vlasti skončila v soukromých rukách jen hrstka z více než 3100 čajek – oficiálně tyto vozy nebyly na prodej. Podobně jako u větších automobilů ZIL o jejich přidělování mimo mocenský aparát rozhodoval sám Nikita Chruščov. Sám prý obratnější čajce dával přednost před modelem ZIL 111 (5600 vs. 6140 mm) a měl ji k dispozici na letní dače. Obdaroval jí například kosmonauta Jurije Gagarina, spisovatele Michaila Šolochova či primabalerínu Galinu Ulanovou. Papalášmobil vozil druhou garnituru aparátčíků, diplomaty a akademiky, ve vládních kolonách doprovázel vedoucí vozidla ZIL. Větší počet sloužil KGB. Neprivilegovaní sovětští občané se nájemným rackem mohli „proletět“ alespoň na svatbě. Projekt Čajka odstartoval před 55 lety. Chruščov „destalinizoval“ na všech frontách, z názvu moskevské automobilky zmizela generalissimova iniciála (ZIS) a zanedlouho nevyhovoval ani ZIM po diktátorově nohsledu Molotovovi. Co Stalina přežilo, byla záliba v packardech, přestože… (více v čísle 21/12)