Luxusní sedany 70. let

Píše se rok 1969. Německým kancléřem je Willy Brandt. Čím jezdí? Přirozeně mercedesem jako všichni, kteří ve světě politiky a podnikání něco znamenají. Z německých značek je tou dobou pro luxus na kolech synonymem pouze trojcípá hvězda, pak dlouho nic. BMW ani Audi dosud nehrají ve vyšší třídě žádnou významnější roli a Opelovo letité snažení s velkými modely Kapitän, Admiral a Diplomat pozici stuttgartské automobilky také moc neoslabuje. Přestože do ropné krize ještě pár let zbývá a střední vrstvě se daří celkem slušně, luxusní vozy volí jen hrstka zákazníků. Dvojnásob to platí pro značku Jaguar, jejíž klientelou je v závěru šedesátých let jen pár excentriků. Mnoho motoristů k ní přistupuje stále s nedůvěrou, dealerská síť je velmi řídká a o velkém modelu XJ se šíří pomluvy, že je třeba si koupit rovnou dva kusy – minimálně jeden z nich je prý vždy v servisu ... Přirozenou volbou náročného zákazníka je tedy Mercedes. Konzervativní, drahý, adekvátně spolehlivý. Zkrátka jistota. Mírně archaický design jeho vozů koresponduje s konzervativní politikou výrobce a trochu připomíná přísloví, že dobré staré víno se nemá plnit do nových láhví.     (více v čísle 03/14)