Mercedes-Benz 260 E (W 124)

Řada W 124 zřejmě přežije i zemětřesení, zatím v pohodě polyká aspoň miliony kilometrů, ačkoliv v jejích časech bylo předchozí „piano“ nazýváno „tím posledním opravdovým mercedesem“. Zkuste si benzinový šestiválec.  „První ročník byl skvělý, jenže pak v Sindelfingenu zdvojnásobili produkci a v roce 1986 začaly problémy,“ komentuje dětské nemoci tehdy nové řady Mercedes-Benz W 124 majitel dílny specializované na starší mercedesy. Zná „stodvacetčtyřku“ do posledního šroubku. Tehdy se jí ještě neříkalo „E“, a dokonce ani nezískala žádnou přezdívku. Pro jedny byla novým standardem, pro druhé papírovým domečkem: dnes tomu těžko uvěřit, ale skřípající dveře a sedačky, odpadávající plastové panely, uvolněné koberce, praskající přední brzdové kotouče, chrastění střešních oken a řinčení „hydroštelů“, hlučná zadní náprava a podávací benzinová pumpa, houpání motoru a při brzdění, to všechno patřilo k věci. Ještě štěstí, že aspoň elektronika nebyla tenkrát tak složitá... (více v čísle 01/14)